Návrat párii. Haider spokojeně sleduje volební odhady. Hergot, co je to pária? Našla jsem si, že je to vyděděnec. No vida. Druhý vyhledaný odkaz zněl: Ako sa pária slimáky? Vida vida, hned vidím další možné použití nového slovíčka!

Byla jsem dnes na fakultě za hvězdu - na rozdíl od spousty ostatních studentů umím kopírovat oboustranně! A tak jsem pomáhala, vysvětlovala, vyučovala, radila...
Po pěti letech na bohemistice umím obstojně obsluhovat kopírku.
Po pěti letech na bohemistice prohlásila A., největší talent ročníku, že Everest od Reinholda Messnera je nejlepší kniha, jakou kdy četla.

Aktualizace 31. května 2011: Nejlepší knihou je Cesta do středu Země od Julese Verna!

Je vedle. Jsem odvedle

Prázdnou ulicí na kolej.
Zas je to přítomnost, today.
Poslední rok na koleji a první vymalování pokoje. Proč jsme to neudělaly už loni?!
Z plakátu se nedívá Ringo Starr, nýbrž vpravo Kurt Cobain s cigaretou, vlevo John Lennon s cigaretou. Tak my jsme si vymalovaly a teď se tu tak bohapustě bude kouřit.
A socializujeme se a nadále navazujeme ty zvláštní kolejní vztahy. Společná umývárka, ranní chrchlání, zmačkané obličeje ve zmačkaných pyžamech, to lidi sblíží... Ačkoli - dneska se mě soused Honza, s nímž se už zase pár dní potkáváme, v kuchyňce zeptal, v který části chodby bydlím.
- Vedle tebe. Stejně jako loni.
Na druhé straně, stává se i to, že se jedna kolejní bytost ozve po letech, ahoj Hanka, ako sa máš. Jen tak, aby mi sdělila, že jedouc vlakem opět slyšela to staré známé Kólíne, Kólíne, a rozvířila hladinu zapomnění... Bylo by dnes něco jinak, kdyby onen večer nenabral smer větou nie, budeme sa učiť? Směr správný, nebo nesprávný? Je dobře, aby vždy vítězila věra nad tou druhou?

Uhni, nevidim na Vary!

Včera v televizi říkali, že proběhl jakýsi výzkum, který odhalil, že většina zvířat se pase či spí stojíc či ležíc od severu k jihu nebo naopak. Prostě v severojižní ose. Nevím, co to znamená. Že by podvědomé podřízení se siločárám spojujícím póly?
My tak však doma všichni spíme. Der Pšírota je záhadný...

Taky mě nikdy nenapadlo, že ty televizní rosničky a rosničkové zakrývají při zprávách o počasí svým tělem kus západních Čech. Nejsouc odtamtud a nemajíc tam chalupu nevšimla jsem si této politováníhodné diskriminace. Vždyť by mohli stejně tak stát na druhé straně a dělat tlustý sklo před Ostravou.
Mně je to jedno, já jsem od Kolína...
Prý se to teď ale změní, nějak se to roztáhne či co, já jsem to nepochopila, ale prostě bude vidět celé území.
Ten pokrok, kde se to zastaví...

Za národní zdraví

Sexuální život ženy v manželství

Pohlavní soužití ženy a muže má v manželství několikerý smysl. Jeho prostřednictvím se nejenom uskutečňuje rozmnožování, nýbrž zároveň obohacuje život manželů zcela zvláštními hodnotami a hraje důležitou roli při zachování rovnováhy jejich duševního života. V poslední době se badatelům podařilo objevit mnoho cenných zákonitostí pohlavního života. S těmi nejdůležitějšími vás seznámíme v této kapitole.
Nebylo by správné, jak se o to pokoušeli v minulosti někteří badatelé, poznávat zákonitosti pohlavního života pouhým sledováním života zvířat. Potřeba pohlavního života u člověka není totiž závislá pouze na podnětech vycházejících z pohlavního pudu, nýbrž prýští z touhy být nablízku člověku druhého pohlaví, sdílet s ním nejintimnější myšlenky, pociťovat jeho náklonnost, porozumění i radost.
Jedním z předpokladů k harmonickému pohlavnímu soužití manželů je také určitý bytový prostor. V manželství, a to zvláště v prvních letech, neprobíhá totiž pouze povahové přizpůsobování a přivykání jednoho z manželů druhému, nýbrž nastává také přizpůsobování v intimním sexuálním soužití. Pohlavní reaktivita bývá totiž u nich zpočátku rozdílná; teprve po delší době pravidelného a častého spojení, které se uskutečňuje v klidu, pohodě a za vhodných podmínek, se mezi milenci dostavuje harmonie. Naopak v takových případech, kdy mají manželé pouze zřídka příležitost k pohlavním stykům, které jsou ještě navíc provázeny nervozitou a obavami, aby nebyli překvapeni (jak tomu bývá při společném bydlení s rodiči), se doba potřebná k vyrovnání rozdílů většinou prodlužuje.
Jak to však zařídit, aby měli manželé již od počátku dostatek soukromí pro sebe, když bydlí v malém bytě, v němž žijí ještě rodiče a případně i sourozenci? Nezbytnou podmínkou k uspokojivému řešení je dobrá vůle všech obyvatel bytu. Pokud jde o byt s více místnostmi, je třeba jednu z nich vyčlenit pro manžele. Není-li to možné, je záhodno provést alespoň takovou úpravu v stavbě nábytku, aby manželé měli alespoň jakési zdání soukromí. Lze to provést rozestavěním nábytku tak, aby přece jenom vznikl jakýsi soukromý prostor, který by byl určitým, byť nedokonalým soukromím manželů.
A co vlastní pohlavní styk? Nutným předpokladem pohlavního styku má být tzv. hygienická příprava. Člověk dvacátého století má totiž přistupovat k pohlavnímu styku nejenom čistý, ale ještě pokud možno s vůní čisté pokožky, umyté parfémovaným mýdlem nebo potřené příjemnou voňavkou.
Je třeba si uvědomit, že vlastní pohlavní styk se má skládat ze tří fází: přípravná fáze, soulož a uvolňovací fáze.
První z nich, tj. přípravná fáze, vytváří podmínky pro vznik sexuálního vzrušení a připravuje organismus k souloži. Sexuologové zjistili, že většina nesouladů v pohlavním uspokojení má své příčiny v tom, že přípravná fáze proběhla nesprávně anebo byla zanedbána vůbec. Jak tedy má příprava probíhat, aby splnila své poslání? Dříve se v příručkách o sexuálním soužití doporučovalo, aby přípravná fáze začínala polibkem. Dnes máme názory poněkud odlišné. Víme totiž, že muž dosáhne u ženy ještě více tím, že jí pomůže v domácnosti. Umyje nádobí, vyluxuje byt, dojde pro nákup apod. Je totiž třeba si uvědomit, že manžel mnohdy zastihne večer svou ženu po denní práci unavenou nebo rozladěnou, prostě v takové situaci, kdy by byl pohlavní styk zcela nevhodný. Pak by bylo málo platné zachovávat rady z odborné příručky o sexuální technice, jestliže by největším přáním ženy bylo, aby se po celodenním shonu v klidu vyspala.
Teprve tenkrát, když je žena do jisté míry odpočatá, má význam příprava polibkem. Kromě něžných polibků na ústa existuje celá škála dalších polibků, směřujících ke stupňování sexuálního vydráždění partnera. Ve chvíli, když oba manželé dosáhli dostatečného vzrušení a u obou se dostavila touha po spojení, je vhodné, aby následovala druhá fáze čili vlastní soulož.

Ad můj seznam četby

Na gymplu jsem si vedla velmi úhledný čtenářský deník, k obsahům jsem začasté připojovala i ukázky z díla. Asi jsem si podvědomě hrála na pani učitelku literatury.
Z druhého dílu korespondence V+W, kterýžto jsem obdržela k svátku a kterýžto je naprosto skvostný z hlediska těch obsažených dopisů i coby nakladatelský počin a zároveň (opět) zkurvený po stránce ediční, vybírám do kulturního deníčku tento úryvek:

3. X. 67 - Voskovec Werichovi

Podvrženče, neboli Dítě velkohlavaté,
o tak nazvaných zjevech jsem si kdysi dávno v dospívajícím dětství četl v knize, kterou mi moje vzdělání-milovná matka darovala, když byla zjistila, že se nezřízeně a chorobně bojím strašidel, mrtvol, duchů a jiných nadpřirozených a irracionálních zjevení. "Chlapec je morbidní," pomyslela, "kde se to v něm bere, a nadto přespříliš onanuje. Už od útlého dětství. Hloupým však není, tudíž mu dám knihu o tom, jaká strašidelnost je předsudek." Chlapec knihu zhltnul, dozvěděl se z ní o mnoha příšerných pověrách, o nichž se mu od té doby ani nezdálo, a začal se bát i onanovat daleko více, než kdy před tím. Později zradil svou rodnou zemi, v pokročilém věku se vystěhoval do Severní Ameriky, kde byl čas vězněn, věnovav se před tím komediantství s údajně nějakým Verychem v české osadě Klevelantu, dnes známé, a zhynul v bídě za nejasných okolností. (Encyklopedia Britannica, 1987 edition, Czechoslovako-yugosla-magyár-albani-african version in Swahili. Published by the Black Power Sino-American Union of Multi-colored-Mankind People Antidemocratic Aristocratico-Populist Patriotic Illiterates-of the world. Unite!)
Tak už ti snad dál nic nemusím psát, neboť tak tomu skutečně, nebo podobně, dost brzo bude.

(Jiří Voskovec & Jan Werich. Korespondence II. Akropolis 2007, s. 388)

Kde není vyšpulíno

Jo a ještě se dnes stala jedna "světodějná událost". Co správnej Pražák z Prahé jsem šla odpoledne do Podolé. Uplavala jsem si svých 700 m a pak jsem se slunila a četla si. A taky jsem si koupila gyros a když jsem na něj stála frontu, nějakej lehce přiopilej suverén mě plácnul přes zadek! Já to vůbec nečekala a hlavně on už byl pryč. Za mnou stála jakási dívka s přítelem, který bleskurychle vyhrkl: "Já to nebyl!" Bál se, abych mu jednu nevrazila. Tak jsme z toho měli srandu, ale bejt víc feministka či tak něco, asi to se mnou sekne.
Na nesprávném místě v nesprávný čas býti, po prdeli dostati. Podolské přísloví

Včera před spaním mi H. v posteli - z které mi přečuhují nožičky (což jsem zažívala naposledy co dítko ve školce!) povídá: "Tak ta alkoholička vod nás z práce prej chlastala šest let. Vodku ráno a vodku večer."
"Panáka?"
"Láhev, vole."

Na scestí, nebo na výsluní?

Tak ten sólo kartáček je pěkná věc, ale vůbec nevím, jak si tím mám čistit zuby. Přesněji řečeno, jak si tím mám čistit zuby vzadu. Mudrce. He? Na návodu se počítá jen s čištěním zubů vpředu. To ovšem zase nepotřebuje návod, protože na tom nic těžkého není.
Ale na čištění klávesnice u počítače by byl ten sólo-denta-aparátoš vynikající...

Co vše se zběhlo? Věřili byste, že jsem se musela podívat, jestli je zběhnout nebo sběhnout? Zapamatuju si to já, korektorka, někdy? A ty desítky dalších slov? Co může být pro tuto profesi více frustrujícího, než že pravopis je stále neovládnut, a je-li ovládnut, není schopnost ihned, krátce a výstižně jeho zákonitosti vysvětlit tazatelům?
Kdy mě ta scestí (nikoli zcestí), výsluní (nikoli výslunní, jak rád píše náš "pekingský zpravodaj"), Land rovery i landrovery (záleží na kontextu), sněmovny (ale v jiných médiích Sněmovny) a jiné další přestanou strašit?
Až změním práci.
Co mám dělat?
Napsat román.
Řekla dnes má psychiatrička.
Má kamarádka psychiatrička.
Co je snazšího?
Korekturu přece udělá někdo jiný...

Poezie všedního dne

Dnes ráno jsem zjistila, že existuje zubní sólo kartáček. Doteď jsem bez tohoto vědomí spokojeně žila, leč dnes ráno mi moje paní zubařka doporučila, abych ho začala používat, pokud chci mít ty zuby ještě v padesáti a šedesáti. To bych věru chtěla, a tak jsem se stala majitelkou sólo kartáčku.
Já jsem taky sólo (ten, na nějž se už velmi těším, je prozatím ve stavu kvantové neurčitosti), tak si budeme rozumět.

Titulek, který mě zaujal: Reverend vyhrožoval Obamovu ohanbí. Omluvil se. Já dodnes myslela, že ohanbí mají jenom ženy. SSČ mě hezky poučil, že to tak není. Ó má nevědomosti a naivito! Ohanbí je unisex.
Jsem zklamaná, to slovo je takové něžné a okrouhlé, privátně ženské. Já si to na mužích, byť něžných, nedovedu představit.

Chvilka ranní poezie v kuchyňce v práci - někdo založil krabici na CHLEBA PRO JELENY.

Exotická destinace? Přece Tuzemsko

Moji kolegyni irituje, že se v článcích produkovaných agenturami i našimi redaktory hojně vyskytují - často v titulcích - sdělení typu: Na Česko se ženou bouřky; Češi umírají brzy, na léčbě seniorů se šetří apod. Mé kolegyni připadá, že je to zbytečné ohánět se stále Čechy a Českem, když by se věc dala vyjádřit elegantním a srozumitelným "u nás", "k nám", "my" apod.
Asi má pravdu a je to divné, a kdyby se to psalo na základě jejího skromného návrhu, hezky bychom odlišili případy jako: Čechům hrozí za sběr hmyzu v Indii až deset let. (Doufám, že pointa je průhledná - tihle Češi byli dva a byli konkrétní.)

Tenhle publicistický nešvar trochu připomíná mluvu malých dětí, když ještě nejsou "já", ale mluví
o sobě
ve 3. osobě.
Klistýnka má bebí.

Při lobbování za trochu toho jazykového citu a užívání 1. osoby (čísla množného) si vezměme na pomoc i to, že říkáme zcela běžně zprávy z domova. Nikoli zprávy z Česka. A taky je u nás oblíbené pití, dámský likér na tři. Rum. Tuzemský. Když jsem byla malá, vůbec jsem nechápala význam toho slova, že se jím míní "zdejší", "náležející státu z hlediska jejích obyvatel" (dle SSČ). Sice už jsem chápala "já", ale nedošlo mi, že v případě tuzemska jde o něco podobného a myslela jsem, že je to nějaká vzdálená země. Exotická, tajemná, námořní - protože na tom tuzemáku byla přece loď, ne? Prostě Tuzemsko, a ne tuzemsko.
Škoda. Byla to hezká představa.

Závěrem jedna cílená zlomyslná střela na otloukánka Slovníka spisovné tuzemštiny. Tak, Slovníče, tuzemec je člověk narozený, bydlící v tuzemsku? Není to definice kruhem?
Možná ne, brachu, možná se - negativně zaujata - mýlím.
Mějž se dobře.

Chrudoš a Šťáhlav podruhé. Tentokrát inkognito

Kauza Chrudoše a Šťáhlava je stále otevřená. Jirásek o nich prý nepsal, protože se tito dva bájní výtečníci proslavili až díky/kvůli Královédvorskému a Zelenohorskému rukopisu, v němž byli zmíněni. Pan Alois se patrně chtěl distancovat a nepřevzetím Ch&Š do svých Starých pověstí dát najevo, co si o rukopisech (a jejich tvůrcích/falzifikátorech) myslí.
Tito podivně ambiciózní pánové prý hojně čerpali z Kroniky české Václava Hájka z Libočan. U Hájka však Chrudoš a Šťáhlav nejsou. V jejich rolích zde vystupují sousedé Rohoň, syn Kalův, a Milovec, syn Přeslavův, oba z Chuchle.
Čili jsme se původu dua Ch&Š opět nedobrali a možná nikdy nedobéřeme...

Hájkova kronika se vyznačuje důslednou kompozicí - události jsou rozděleny po jednotlivých rocích. A to i události z dob mýtických! Takže s tím soudem na Vyšehradě se to, přátelé, událo léta sedmistého dvadcátého prvního. Poselství k orajícímu Přemyslovi bylo vysláno až o rok později, 13. května.

Chudák Hájek je v mnohém postavou tragičtější než Chrudoš, Šťáhlav, Rohoň a Milovec dohromady. Když jsem si četla, jak ho obrozenecká kritika sepsula, zželelo se mi ho. Tolik jim pilo krev, že z pramenů čerpal nekriticky a řadu událostí si sám barvitě dokreslil. Palacký si nebral sevítky a vozil se po Hájkovi výrazy typu "škůdce českého dějepisu" a kroniku označoval za "veliké pásmo lží a klamů chytře ukrytých, za kteréžto my na místě spisovatelově styděti se musíme".
Chudák obrozenci nechápali, že ona kronika měla trochu jiné ambice. Že to byla spíše literatura populárně-naučná a zábavná, nikoli seriózní práce historická... Dělali, jako by to ten Hájek tak sepsal schválně jen aby je nasral a národ zmátl. Měli si vzít k srdci slova z Hájkovy předmluvy:

Ty pak, kterýž pravdu a upřímnost miluješ, jistě věz, žeť sem já psal úmyslem dobrým a srdcem upřímným, žádného sem nehaněl, ani o kom co důtklivě psal. Protož ty, když čísti budeš, srdcem křesťanským (kteréž i nedostatky v dobré obracuje) to ode mne vděčně přijmi, za to prosím.
Mějž se dobře.

Maucta, pane Marsovec, jak je v Úterý?

Literatura bude má smrt. Teda spíše četba než literatura. Bzikám nad tou korespondencí V+W do noci, vlastně do nocí - jest to pani kniha. Bavím se a dojímám. A rozdělím se: Jsem unaven, končím. Vím přesně, jak se cítíš, neboť se cítím stejně. Co si máme vyprávět. Leč snaž se (já vím, jak je to těžké - a snazší to, pane kolego, nebude) mít srandu z toho, že zůstaneš, kdo jsi. O nic jiného konec konců nejde. Má stará teorie: pokud se můžeš ráno podívat do zrcadla a říct si: maucta, pane prdel, vypadáte jako boží dopuštění, ale jste to vy, já se k vám musím znát - a pokud tohle lze, máš vyhráno. A tak trudný je úděl člověka - že i tento minimální výsledek je triumph. (Voskovec Werichovi v jednom z dopisů z roku ´61)

Včerejšek byl ve znamení písně Strýc of Philadelphia. Kdo nebyl U Vojáka, neví.

Jsem zmatena z Marsu, respektive z příslušného adjektiva. Jak tam teď ta sonda šmejdí a hledá zelené mužíčky a vodu, tak je toho plno a já nevím, jak to správně psát. Je to marsovský? Marsovská půda? Anebo marťanská či martská? Jsem z toho Marťan. (Nikoli Marsovec!)

Právě jsem zjistila, že existuje městečko Úterý. Jejda, to je milé. Mají tam údajně malebné náměstíčko, i zlato tam mívali. Pověst praví: Jeden horník prý spatřil havrana, který držel v zobáku zlatý prsten. Sledoval jej a v místě, kde havran prsten upustil, začal kopat a objevil bohaté naleziště zlata. Na tomto místě poté vznikla osada Úterý.
Kancelář pro uvádění románových příběhů (a pověstí) na pravou míru by nejsíš odhalila, že to nebyl žádnej havran, nýbrž straka.
No asi vyšlu sondu do Úterý (někdy v úterý). Sondu Ford Escort a budu pátrati po mužíčcích, vodě a zlatu.

Nerudnej grafoman si pak zase opět stěžuje

Zaujaly mne dnes věty: Ještě týž den byl prezident převezen z jednotky intenzivní péče na normální oddělení. O dva dny později se pak poprvé opět postavil (Novinky.cz). Přesněji řečeno mě zaujala druhá citovaná větice. (On) se postavil. Ok, ale ta časová určení mě znepokojují - o dva dny později je samozřejmě v pořádku, ale to navrstvené pak poprvé opět už méně, ne?
No nic. Najdou se ještě horšejší nesmysly. Třeba v korespondenci V+W (Jiří Voskovec & Jan Werich, Korespondence I. Akropolis, 2007). Nad "vysvětlivkovým aparátem" by (ne)jeden zaplakal. Redaktor měl potřebu laskavému čtenáři vysvětlit i že double znamená dvojitý. Radši se měl soustředit, by vychytal odfláknutosti typu: Znovu se vracím k Tvému moudrému ponaučení o keeping the shirt³⁴ on a podobně. A vysvětlivka 34 praví: Zachování klidu. To on do toho už jako nepatří?? To je už zase česky? Ne že bychom slovo on v češtině neměli, leč...!
A takovou věc najde chudák laskavej čtenář na každé třetí straně. No vostuda, jež mě nutí z korespondence citovat toto (můj laskavej čtenář ať si na místo grafiků dosadí odpovědného redaktora): Došly obě knihy. (...) Obě krásný - a mockrát děkuju. Jenom mne serou ty barvy, který mi pokazily tvé fotografie. Pro nic za nic. (...) Ó, jak já nenávidím grafikové! To je řemeslo jako dramatický kritik. Kreslit to neumí, psát teprv ne - ba ani sázet to nedovede. Tak dělá "grafické úpravy" (s. 260).

U Zneuznanýho bohemisty

U Zneuznanýho bohemisty se pořád něco děje. Všechny přednedávnem šokovalo zprostředkované vyprávění zážitků jedné paní učitelky. Tato žena učí v jednom českém městě na základní škole a prožívá, spolu s kolegy, poněkud nestandardní situace se svými žáky. Jednak je konfrontována s tím, že druháci o hodinách onanují. Za druhé musí pedagogický sbor řešit nešvar ještě těžšího kalibru, který se rozmohl ve třídě osmé: dívky svým spolužákům o přestávkách na klučičích záchodcích poskytují za úplatu 50 korun orální či manuální uspokojení. (Jazykozpytná vsuvka: slovo manuální používám v tomto významu pod vlivem textu Jana Vodňanského: slečno, já vás nechci milovat jen fyzicky, ale třebas i manuálně.)
Poněvadž dětství všech štamgastů od Zneuznanýho bohemisty skýtalo zážitky jiné (foglarovky, panenky, Lunetic), strhla se vášnivá diskuze. J. pravila, že už Eco píše, že každá civilizace začíná vládou kněží a končí vládou lidu. Aneb že naše civilizace zmírá. Čili svět se v prdel obrací. Jiné hlasy se podivovaly nad tou padesátkou, proč prý holky nejdou aspoň za stovku. Také bylo předmětem spekulací, jak to asi ti učitelé s těmi dívkami řeší... víš, Moniko, já s tebou nechci mluvit jako učitelka, ale jako žena...
Za tím vším ale stojí otázka, kde se to v těch dětech bere? Může za to ta věčná medializace sexu? Že je těch plků o tom všude ZBYTEČNĚ tolik?
Co kdyby jednou do těch všech bravíček napsali, že je docela dobré a příjemné pro jedince i jeho okolí považovat sexualitu za věc intimní a že je IN milovat se (zadarmo) s tím, koho člověk miluje... Pomohlo by to?

Začarovaný pražský chodec

No tak mám se docela dobře, děkuju... Učím se na zkoušky. A taky se nám ochladilo.
A minulý týden jsem se ztratila v Letenských sadech. Hrubě jsem podcenila jejich rozlehlost. V jednu chvíli jsem již začala podléhat malomyslnosti a dovolávala se svatých. Prosila jsem svatého Víta, aby se mi zjevil a ukázal mi směr. Místo něho mi však pomohly mocnosti pekelné. Směr mi ukázal stadion Sparty.
Dnes, cestou z práce, proběhlo v Letenských sadech vše hladce, v rytmu udávaném Metronomem.
Jinak jsem na studijním pobytu v Bradavicích. Respektive (proč tolik lidí číká respektivě? "VJE"?) v Bradavicích jsem duchem, v Praze jsem tělem. Možná proto tak snadno zabloudím. Harry Potter je i román se školskou tématikou. I v Bradavicích je nouze o kvalitní pedagogy. Místo profesora černé magie je rok od roku těžší obsadit, protože se učiteli na tomto postu zpravidla stane něco nepěkného. To místo je jako začarované. Kdo by to z našich škol dávno neznal?
Anebo profesor Binns. Ten učí dějiny čar a kouzel - a to tak, že monotónním hlasem čte ze svých poznámek data povstání skřetů a jména jejich vůdců. Profesor Binns je duch. Byl tak uvyklý pořádku a svým rituálům, že se jednou probudil a odešel na hodinu, aniž si všiml, že zemřel. Kdo by neznal takové profesory z fakulty?

Božínku, to byste nevěřili, kolik je o Harry Potterovi webových stránek! V kolika blbých a blbějších blozích se o něm píše... (A to jsem zadala jen "profesor Binns".)

No nic. V Letenských sadech začínají kvést bezy.

Srdečný pozdrav z Lesbu a Milešovky

Ten úkol nebyl tak snadný, jak se zdál. Zjistěte mi, jak se nazývají obyvatelé ostrova Lesbos. Jsou to Lesbané, Lesbové, Lesbosané či Lesbičané? Pikantní na mém pátrání samozřejmě bylo, že slovníky opět selhaly. Chcete-li se v nich něco dozvědět o ostrově Lesbos, vězte, že máte nárok leda na informaci, že skloňujeme Lesbos bez Lesbu a adjektivum že je lesboský. SSČ to má tak: U jmen států a některých zemí a území jsou uvedena i příslušná obyvatelská jména. Lesbos je území nedůležité a má(me) utrum. Korfu pro jistotu v SSČ vůbec není. Slovník není katalog cestovní kanceláře!
Dobrá, obracím se tedy na katalogy cestovních kanceláří, které píší, že Lesbosané jsou domorodci velmi pohostinní, mají rádi dobré jídlo a vyrábějí to nejlepší ouzo v Řecku. V textech pojednávajících o antické historii se hovoří o Lesbanech, a pokud média zmiňují zármutek ostrovanů nad tím, že jejich rodná hrouda je neustále přetřásána v souvislosti s homosexuály, píší o Lesbičanech. Nevídáno, tvar obyvatelského jména se volí podle žánru a tématu textu!

Dobrá, milé slovníky a milí lexikografové, vždyť víte, co se škádlívá, rádo se mívá. A já nejsem výjimkou. Na usmířenou se vám svěřím, že jsem na internetu našla nádhernou fotku Milešovky. Teda z Milešovky. České středohoří, české Tahiti bez moře (Tahiti ve slovníku taky nemáte!), jako na dlani. Prostě krása… zkrátka někdo rád osmitisícovky a někdo radši osmistovky.

Podává se pravá vyšehradská káva s mlékem a strdím

Jak to dopadlo s křížovkou pro 9.A? Ukázalo se, že Achillovou patou není Chrudoš, kterého Markétka C. zázračně vylovila z hlubin nevědomí, nýbrž postava jiná. Kromě Chrudoše totiž bylo nutno uhodnout jméno ženské hrdinky jedné z nejznámějších českých divadelních her (bacha, hra se jmenuje stejně jako ona). Jde o nešťastně provdanou ženu, milé děti, která svého manžela Vávru otráví jedem v kávě. Jed v kafi, to je drámo! Tajenkové políčko připadalo na předposlední písmeno toho jména.
Víte, kdo je ta žena? Prý Libuše! Písmeno Š je tam, kde má být, to ano, ale prosím vás, v době, kdy žila Libuše (dejme tomu, že opravdu žila, že), tady nebylo lze píti kávu. Žádnou kávu, ani s mlékem, ani s rumem, ani s jedem! A potom, kde se vzali Přemyslovci, když měla Libuše za manžela Vávru? Libuše trávila na Vyšehradě Vávru a Přemysl oral a oral a bělouš nešel a nešel ...

Inu, trpký a jakýsi ztuchlý byl tenhle šálek pedagogické kávy...

Komická dvojice Chrudoš a Šťáhlav

V posledních dvou týdnech jsem venkovská učitelka v naší malebné obci, kde žáci ještě nosí svým učitelkám přírodopisu rybniční škeble a kůže svléknuvších se hadů domácích.
Mezi mé pedagogické slasti (žádná ironie, prosím) patří vytvoření křížovky pro 9.A. Křížovka by se měla týkat literatury a ta moje bude speciálně zaměřena na literární postavy, jejichž jména bude právě úkolem do křížovky vepsat. Tvoříme-li křížovku, neboli lušťovku, vymyslíme nejdřív tajenku! Tajenku mám, ale zde ji samozřejmě nemohu prozradit. Co však prozradit mohu, je mé dilema, jakou literární postavu dát na řádek, kde je tajenkové písmeno CH (spřežka, přátelé, spřežka!). Na této pozici by mohly být třeba Chobotničky... Zelená a Modrej, kteří statečně stěhovali Holanovic piáno po schodišti tak úzkém, že by to zvládl snad jen čert, no však to všichni známe. Chobotničky by byly v křížovce a indicie k nim by zněla: hlavonožečkové z 3. patra.
Původní idea však byla: CHRUDOŠ! Víte, kdo je to Chrudoš? Vězte, že já to vím od svých pěti let, protože jsem odchována Hurvínkem, který mi poskytl všeobecný rozhled, z nějž těžím dodnes. (Píše-li Robert Fulghum že Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, kontruji já, že vše, co potřebuji znát, mě naučil Hurvajs v době, kdy jsem ve školce nebyla, poněvadž mě děti zase nakazily angínou.)
Zpět k Chrudošovi. Ukázalo se, že ne všem se dostalo prestižního vzdělání jako mně, a dokonce i moje matka a kolegyně ze sboru (učitelského) v jedné osobě honem nevěděla, kdo to ten Chrudoš byl. Leda si vzpomněla, že byli dva - Chrudoš a Šťáhlav. Tak jsem jí to stručně vyložila, byli bratři ve při, šli k Libuši, by je rozsoudila. Tak se i stalo - ve prospěch Šťáhlavův. Chrudoš, povaha prudká, se odmítl podřídit a pravil: běda mužům, kterým žena vládne...
Abych dodala svým slovům váhu, šla jsem pro Staré pověsti české - a hledajíc podporu u Aloise zjistila jsem hroznou věc. V té jeho famózní knize se o Chrudošovi a Šťáhlavovi vůbec nepíše, jen se tam zmiňuje, že za Libuší přišli na Vyšehrad dva rozvadění sousedé (dokonce ani bratři!). Co teď? Odhalit žákům 9.A po Hurvínkově vzoru Jiráskův nedostatek a Chrudoše jim statečně představit, nebo kapitulovat a angažovat plastelínové potvory?
Děti, co přinesete mně, když na vás budu hodná a řeknu vám pravdu o mýtických dějinách národa českého?

Žiju si ve filmových kulisách

Jana mi dnes pustila znělku k prvnímu dílu Nemocnice na kraji města. A co jsem tam neviděla? Sanitku, jak uhání ulicí Na Petřinách, na křižovatce zahýbá doprava a hned zase doleva – do naší ulice Na Větrníku a jede okolo našich kolejí. To je zvláštní pocit, vidět známá místa v televizi… je v tom trochu nevěřícnosti, jako když člověk slyší svůj hlas z nahrávky. Srdeční aktivita malinko stoupne ;)

Větrník je vůbec vděčným námětem filmařů. Naše kolej, ba dokonce náš III. blok!, si zahrál i ve filmu Křtiny (1981, r. Z. Podskalský). To je ten film, kde mají snad všechny postavy houbová jména: inženýrka Hlívová, jejíž ústřední vlastností je hluboký dekolt, hlavní hrdina Honza Ryzec, žárlivý pan Koloděj, manželé Čirůvkovi atd. Možná by bylo dobré udělat analýzu, zda je nějaká souvislost mezi charakterem postavy a jedlostí houby, podle níž se daná postava jmenuje. Jestli platí jedlá houba = kladná postava.
Však zpět k Větrníku. Ten se objevuje hned na začátku filmu. Honza Ryzec se probouzí, čistí si v naší umývárce zuby, možná se i holí, to si nepamatuju, no a pak pádí po schodech a uhání ulicí na tramvaj. K tomu zpívá patrně Vašek Neckář (?) píseň Jsou rána má a rána tvá… Ta je docela pěkná a nebude ji, myslím, nutno uvést na pravou míru. Ovšem, co by bylo dobré uvést na pravou míru, jsou výsledky hledání zobrazivší se při zadání „Jsou rána má a rána tvá…“. A já bláhová myslela, že se dozvím něco o tom songu!

Nešlap mi na sandál!

Naše sousedka říkala, že jejich kočka B. odmítá jíst/žrát takové ty luxusní paštičky pro kočky. Nejradši by jedla/žrala jen sušené sardinky. Z uzenin jí/žere pouze šunku (od kosti, domnívám se), mléko nepije, leda tak smetanu. Domácí miláčci nevědí, co by samou rozpatlaností do tlamičky/huby dali. Srovnání toho, jak se stravuje kočka B. a jí podobní mazlíčci, s tím, jak se stravují pražští vysokoškoláci žíjící na kolejích, přineslo by jistě zajímavé výsledky.
Nás však dnes zajímá propast jiná, a sice propast mezi rock´n´rollovými melodiemi a jejich texty. Včera jsem vykopala album Karla Zicha Paráda. Neúměra hlasových a výrazových kvalit Zichových a kvality textů je znepokojující. Například ústřední sdělení jednoho ze songů zní: Nešlap mi na sandál, když máme úzkej stůl. ??? Kde je chyba? Nevím samou rozpatlaností, co bych už poslouchala/četla? Je to všechno míněno jako legrace a já to nechápu? Či je to tak, že na elvisovský rock´n´roll se nic smysluplnějšího než Kudy? Ó tudy! Kudy? Ó tudy! napsat nedalo a nedá a nikomu kromě mě to nevadí?
Tímto dnem zakládáme s Andreou po vzoru Saturninově a dědečkově Kancelář pro uvádění písňových textů na pravou míru. Výsledky našeho bádání budou zveřejňovány na této stránce.

Sklon k romantickým příhodám je, když...

Obec Habrkovice se vyznačuje malým rybníkem na návsi. Tento rybník je naplněn vodou, obehnán rákosím a, co já pamatuju, vždy byl obydlen obecním vodníkem. Ze dřeva, samozřejmě. Nyní tam vodník není a zajímalo by mě proč. Byl ukraden? Shnil a zastupitelstvo odmítlo investovat do jeho rekonstrukce? Utopil se? Nad českým venkovem se stahují mračna.

Stane se mi, že zcela zbůhdarma surfuji po nudných a ještě nudnějších webech. Třeba ale horoskopy mě vždy pobaví. Ty formulace, v nich užité, mívají kouzlo. Tak třeba o jednom nejmenovaném znamení zvěrokruhu se píše, že bývá věrný milenec, ale má sklon k romantickým příhodám. Tak tomu se říká eufemismus (eufemismus až nesnesitelně lehký) - sklon k romantickým příhodám! Lexikografové se toho, doufám, chopí a kodifikují to jako hlavní význam slova nevěra. Jistě se pak bude mnohým lidem s tímto obrazem světa žít snadněji.

Jsem v zajetí a objetí slov. Their marriage is on the rocks. To je paráda, jak námořní národ vyjádří manželskou krizi přirovnáním k lodi, která najela na skály.
Český jazyk pro 8. ročník základní školy: Rozvíjejte jednotlivé složky několikanásobného větného členu. Uvnitř domu jsou kuchyň, pokoje a příslušenství. Mě vůbec nenapadá, jaké by to příslušenství mohlo být. Veškeré? Uvnitř domu jsou prostorná a světlá kuchyň, čtyři zamčené pokoje a veškeré příslušenství. Uvnitř domu jsou černá kuchyň, pokoje pro služebnictvo a příslušenství automobilu. SSČ říká, že příslušenství je soubor věcí n. zařízení nutných k náležitému fungování, využívání něčeho; byt s p-m (se spíží, koupelnou a klozetem). Uvnitř domu jsou kuchyň se spíží, pokoje s koupelnou a klozetem a příslušenství. A příslušenství?

Z DOMOVA: Máme doma meloun, který jsem dostala k svátku. Jmenuji se Hana. Ten meloun vypadá dobře, má zelené pruhy a žluté bříško. Jenže se ho stejně začínáme bát.

Štefan, žák šesté třídy, nalovil a donesl naší mámě rybniční škeble. Ačkoli už nebyly živé, přinesl je v nádobkách plných vody. Prostě v akváriu. A pak že jsou děti zlé a učitelování je pro sebevrahy.

Za dálnice kvalitnější

U Zneuznanýho bohemisty bylo včera jak po vymření, Táborští i Klatovští rozjeli se do svých rodných osad. V hodinách večerních i já. Cestou jsem poslouchala nějaký rozhlasový pořad (asi na ČRo 6), kde byl hostem senátor Štětina a bylo to zajímavé i z hlediska jazykového, poněvadž pan senátor používá slov příznakových (ba dehonestujících) tak samozřejmě, jako by si jejich příznakovosti nebyl vědom (což ale být musí). Takže to byli samí odéesáci a policajti a cesta mi příjemně uběhla. Jen jsem musela jet pomalu, abych na té vymleté dálnici ten pořad vůbec slyšela... teda od Sadské už to šlo, abych nekřivdila.

Připálila jsem oběd a při praní vytopila koupelnu (je fakt, že ona už to vyloženě potřebovala). Co se ještě stane? V horoskopu mi předpovídají: "po celý večer budete středem pozornosti". Děkuji, jako by se stalo.

Spisování slavného frejíře

Malej a Velkej byli dnes inkognito na obědě u paní Jídýlkový a pak s napapanými bříšky vyrazili za poznáním: šli do knihkupectví zkoumat nový slovník, Tezaurus jazyka českého. Ten vypadal taky pěkně napapaně, měl přes tisíc stránek!, a moc se jim líbil. Stejně tak ještě jiné knížky, a tak si Malej a Velkej říkali, že by si přeci jen ještě někdy nějakou knížku koupit mohli.
Malej si pak koupil k svačině o housku víc, aby trochu povyrostl a nemusel se v tramvaji zavěšovat jako utopír.

... A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a hodinu k ní k loži přišel a ji svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel. A jakž jej jest brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma rukama silně držala, v luoži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž byl již usnul, ze sna se probudil. ...
(Spisování slavného frejíře, MF 1978, s. 70)

Už vím, jak vznikaly Hovory s TGM. Překvapivě nejsem první, komu to vrtalo hlavou, takže o tom Čapek pojednal v kapitole Jak vznikaly Hovory? Začíná to na s. 347. Nás však dnes zajímá Masarykův poměr ke psům. ... Jinak neměl k zvířatům příliš blízkého vztahu; vadil mu v tom až příliš vyvinutý smysl pro tělesnou čistotu. Nikdy neměl doma psa a dával najevo, že se to jaksi nepatří. (...) Jednou večer seděl s českým hostem v topoĺčianském parku, když se přivrtělo vesnické psisko a hned se lísalo k tomu hosti, protože v něm asi cítilo přítele. A tak host povídal dál a drbal přitom čokla mezi ušima.
Pan prezident se na to po očku podíval a zčistajasna vyhrkl anglicky: "You don´t know if he is clean."
Byla to bezděčná a krásně naivní jemnost: patrně nechtěl, aby tomu ten psík rozuměl. (s. 471-472)

Na Malostranské se kope, osmnáctka jezdí kol právnické fakulty, to jest kolem křížence perníkové chaloupky a krematoria. Jeden tamější chovanec mi vyprávěl, že prý měly být PF a FF propojeny podzemní chodbou! Já bych spíš FF propojila s tím výborným bufetem v suterénu VŠUP. Je to i blíž.
Další neuvěřitelná zjištění tohoto dne: Betlémská kaple, jak ji známe, je jen kopie té původní, je z 50. let. Místo té staré tam byly činžáky, které zase zbourali kvůli té nové. Bratislavou protéká Dunaj!

Dnešní literární stanice - Hynka z Poděbrad. Probírali jsme jeho milostnou a erotickou tvorbu, samí milenci v komoře a tak. Andrea: "Hani, chtěla bys mít svého milého v komoře?" Chtěla. A nožky mít nahoře.

...pomáhej pámbu těm, koho málo platí

"Dobrý den a pomáhej pámbu těm, koho málo platí," takhle ráno pozdravil jeden dědeček nastupující na Pražské tržnici posádku tramvaje č. 3. Můj přesun z místa H do místa P proběhl hladce, za využití tramvají č. 3, 26, 15 a 18. Když je tak krásně, je hřích lézt do metra. Cestování s DPP bylo jako vždy příjemné, nálada ve všech vozech byla výborná, lidé se slunili a četli přes rameno svým spolucestujícím noviny, tramvajáci kynuli okolojedoucím kolegům a ztepilí důchodci hrdě odmítali nabízená místa k sezení (dle DPP k sedění).
Bála jsem se, že toho Prokopa na dývku už neseženu, ale v trafice na P. jich měli štos, tak jsem si z té velké radosti koupila rovnou dva kusy. Jeden, až bude další chvíle velké radosti, někomu dám.

V pátek se událo: Ve Slovníku spisovné češtiny chybí u slova vlaštovka význam list papíru složený dle zákonů aerodynamiky do tvaru ptáka-vlaštovky, určený k bohapusté zábavě spočívající ve vyhazování v. do vzduchu za účelem letu. Na obědě si ke mně přisedla hezká slečna a - stejně jako já - si před jídlem sundala brýle a odložila je na stůl. Tahle absurdní libůstka mě vždy rozněžní. Brýle jsem si po jídle nenasadila a žasla jsem, jaké jsou v té Jindřišské docela pěkné domy.

V sobotu: Ty dvě vrtule na výrobu elektřiny u silnice na Chomutov, zhruba u Slaného, se zase netočily. Nikdy se netočí. Nejsou rozbité? Natural 95 u Chemopetrolu 31,30, u Teska 29,70. Výjimečná situace - daly se provozovat letní a zimní sporty zároveň, protože jaro přepadlo zimu rychle. Voda se odemykala. My jsme zamykali sníh. Krušnohorské vrtule, novodobá božstva, se točí, jak mají. Na konci čekal výborný restaurant, v němž jsme si pro ukrácení chvíle sdělovali erotické zážitky z dětství a raného mládí. Darmo mluvit... zase jsme byly s Terkou za čajíčky.
V Křižanově Pod lípou čepuje pivo dvojník Seana Conneryho, kluci nám tam však odmítli zastavit, takže nám s Terkou nový erotický zážitek nepřibyl.

V neděli: Palačinky ještě palačinkovatější, Michal Prokop dostal taky pozvání na snídani. Jsem leteckej inženýr, bububububú... Tenhle humpoláckej song se silně vymyká.
"Hanko, nebreč, prosím tě, nebreč." Nemyslela jsem si, že mě v těchhle chvílích podržíš právě ty. Jak málo všemu rozumím...

Dneska je klid, vše jak má být. Mr Prokop is still in love with his wife. They are very happy couple. Mr Mitch is rich.
Vlastně mě dnes něco zneklidnilo. Anglické sloveso to master. Ekvivalenty, které nabízí slovník (vůči slovníkům je třeba být obezřetný, vzpomeňme si, jak to bylo s melounem), a sice přemoci, ovládnout a zvládnout, jsou přece nemastné neslané, nemá to ten náboj. To sloveso má v sobě dva póly a žádnou vatu mezi: vznešené opanovat - a nekultivované vošéfovat.

Ten Vypich, to je tak depresivní planina, mělo by se to zakázat. Anebo osázet. Někdo by to měl to master. V penále jsem našla tři kaštánky, ještě od podzimku. To by mohlo pro začátek stačit.

Perspektivní pepřenky z Ithaky

Čtu ty Hovory s TGM a nemůžu se soustředit, protože stále přemýšlím, jak to ten Čapek udělal? To si to povídání nahrával na magneťák? Zapisoval si to těsnopisem? Měl stenografku? Anebo to pak sepsal z toho, co si zapamatoval... a zbytek... ehm, doladil? Já teď nevím, o kom ta kniha víc vypovídá, jestli o Čapkovi, nebo o Masarykovi.
Rozumný Telémachos mi včera večer udělal radost, a zora když, s jitrem se rodíc, se zjevila růžovoprstá, milý syn Odysséův se zvednuv se svého lůžka oblekl šat, pak břitký meč k svým zavěsil plecím, potom na nohy lehké si přivázav opánky krásné, vyšel z ložnice ven, svým vzezřením roven jsa bohům. Mé dnešní ráno se na to nepodobalo ani trochu. Andrea snídala článek o veřejné dopravě. Šly jsme pozdě, ale Honza šel ještě později, pročež jsme se nemile minuli a přátelské setkání se zábavou v tramvaji nebylo.
Od Broni jsem jela busem 164 a jela nějaká maminka s miminkem v kočárku a s chlapečkem asi tak tříletým. Sotva dokonverzovala s vystupující paní, začla se bavit se synkem o tom, že až přijedou domů, dají si večeři. Asi se ptal, co bude, no a ona že bude moc dobrý sýr. A - kafemlejnkovitě plynule - že bude studená večeře a že přece nemůže každý den vařit teplou večeři a že bude vařit zítra oběd. To provinění vůči muži a zároveň připravenost k útoku - kvůli studené večeři! Vůči muži tříletému!
Mladé perspektivní Evropanky večeří rybí pepřenky.

Zelovo

Správné řešení z minula: I can´t think of marrying Mark if I don´t learn all kinds of soups. Když si bude fandit: ...unless I learn all kind of soups.
U nás v Delvitě před časem zavedli interaktivní vážení ovoce a zeleniny prostřednictvím dotykové obrazovky. V prvním kroku je nutno rozhodnout, zda jde o ovoce, či zeleninu. Andrea myslí, že je tohle pěkně blbé, protože je řada sporných plodů a výhonků, u nichž není snadné určit, co to je, a chtěla po mně definici zeleniny a ovoce. Navíc mě zasmušila tvrzením, že meloun je zelenina. Tak jsme vymýšlely definici ovoce a zeleniny a vždycky to ztroskotalo na mrkvi. Pak jsme si vzaly Slovník spisovné češtiny, definice nic moc a jak je to s melounem, jsme se taky nedozvěděly. Zato jsme zjistily, že mejdan je "přátelské setkání se zábavou". Lexikografové, máme z vás radost!

I can´t think of marrying...

Dneska je konec a dneska je začátek. Byla jsem běhat ve Hvězdě, taky čtu Hovory s TGM... Normálně hltám rozhovory a teď ještě tyhle Hovory. Jestli to nebude tím, že sama jsem za celý den řekla dvěma lidem na chodbě čau, a toť vše.
Sedím tu teď a tvořím conditionals: First I must learn how to cook all kinds of soups; without that I can´t think of marrying Mark. Ehm. I can´t think of marrying Mark if I don´t know how to cook all kinds of soups. Asi takhle? Těma polívkama to ale asi nebude, Ann (Mary, Julie?), vždyť já umím i řízek. Dneska jsme se rozešli.