Ad můj seznam četby

Na gymplu jsem si vedla velmi úhledný čtenářský deník, k obsahům jsem začasté připojovala i ukázky z díla. Asi jsem si podvědomě hrála na pani učitelku literatury.
Z druhého dílu korespondence V+W, kterýžto jsem obdržela k svátku a kterýžto je naprosto skvostný z hlediska těch obsažených dopisů i coby nakladatelský počin a zároveň (opět) zkurvený po stránce ediční, vybírám do kulturního deníčku tento úryvek:

3. X. 67 - Voskovec Werichovi

Podvrženče, neboli Dítě velkohlavaté,
o tak nazvaných zjevech jsem si kdysi dávno v dospívajícím dětství četl v knize, kterou mi moje vzdělání-milovná matka darovala, když byla zjistila, že se nezřízeně a chorobně bojím strašidel, mrtvol, duchů a jiných nadpřirozených a irracionálních zjevení. "Chlapec je morbidní," pomyslela, "kde se to v něm bere, a nadto přespříliš onanuje. Už od útlého dětství. Hloupým však není, tudíž mu dám knihu o tom, jaká strašidelnost je předsudek." Chlapec knihu zhltnul, dozvěděl se z ní o mnoha příšerných pověrách, o nichž se mu od té doby ani nezdálo, a začal se bát i onanovat daleko více, než kdy před tím. Později zradil svou rodnou zemi, v pokročilém věku se vystěhoval do Severní Ameriky, kde byl čas vězněn, věnovav se před tím komediantství s údajně nějakým Verychem v české osadě Klevelantu, dnes známé, a zhynul v bídě za nejasných okolností. (Encyklopedia Britannica, 1987 edition, Czechoslovako-yugosla-magyár-albani-african version in Swahili. Published by the Black Power Sino-American Union of Multi-colored-Mankind People Antidemocratic Aristocratico-Populist Patriotic Illiterates-of the world. Unite!)
Tak už ti snad dál nic nemusím psát, neboť tak tomu skutečně, nebo podobně, dost brzo bude.

(Jiří Voskovec & Jan Werich. Korespondence II. Akropolis 2007, s. 388)