Literatura bude má smrt. Teda spíše četba než literatura. Bzikám nad tou korespondencí V+W do noci, vlastně do nocí - jest to pani kniha. Bavím se a dojímám. A rozdělím se: Jsem unaven, končím. Vím přesně, jak se cítíš, neboť se cítím stejně. Co si máme vyprávět. Leč snaž se (já vím, jak je to těžké - a snazší to, pane kolego, nebude) mít srandu z toho, že zůstaneš, kdo jsi. O nic jiného konec konců nejde. Má stará teorie: pokud se můžeš ráno podívat do zrcadla a říct si: maucta, pane prdel, vypadáte jako boží dopuštění, ale jste to vy, já se k vám musím znát - a pokud tohle lze, máš vyhráno. A tak trudný je úděl člověka - že i tento minimální výsledek je triumph. (Voskovec Werichovi v jednom z dopisů z roku ´61)
Včerejšek byl ve znamení písně Strýc of Philadelphia. Kdo nebyl U Vojáka, neví.
Jsem zmatena z Marsu, respektive z příslušného adjektiva. Jak tam teď ta sonda šmejdí a hledá zelené mužíčky a vodu, tak je toho plno a já nevím, jak to správně psát. Je to marsovský? Marsovská půda? Anebo marťanská či martská? Jsem z toho Marťan. (Nikoli Marsovec!)
Právě jsem zjistila, že existuje městečko Úterý. Jejda, to je milé. Mají tam údajně malebné náměstíčko, i zlato tam mívali. Pověst praví: Jeden horník prý spatřil havrana, který držel v zobáku zlatý prsten. Sledoval jej a v místě, kde havran prsten upustil, začal kopat a objevil bohaté naleziště zlata. Na tomto místě poté vznikla osada Úterý.
Kancelář pro uvádění románových příběhů (a pověstí) na pravou míru by nejsíš odhalila, že to nebyl žádnej havran, nýbrž straka.
No asi vyšlu sondu do Úterý (někdy v úterý). Sondu Ford Escort a budu pátrati po mužíčcích, vodě a zlatu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat