Prázdnou ulicí na kolej.
Zas je to přítomnost, today.
Poslední rok na koleji a první vymalování pokoje. Proč jsme to neudělaly už loni?!
Z plakátu se nedívá Ringo Starr, nýbrž vpravo Kurt Cobain s cigaretou, vlevo John Lennon s cigaretou. Tak my jsme si vymalovaly a teď se tu tak bohapustě bude kouřit.
A socializujeme se a nadále navazujeme ty zvláštní kolejní vztahy. Společná umývárka, ranní chrchlání, zmačkané obličeje ve zmačkaných pyžamech, to lidi sblíží... Ačkoli - dneska se mě soused Honza, s nímž se už zase pár dní potkáváme, v kuchyňce zeptal, v který části chodby bydlím.
- Vedle tebe. Stejně jako loni.
Na druhé straně, stává se i to, že se jedna kolejní bytost ozve po letech, ahoj Hanka, ako sa máš. Jen tak, aby mi sdělila, že jedouc vlakem opět slyšela to staré známé Kólíne, Kólíne, a rozvířila hladinu zapomnění... Bylo by dnes něco jinak, kdyby onen večer nenabral smer větou nie, budeme sa učiť? Směr správný, nebo nesprávný? Je dobře, aby vždy vítězila věra nad tou druhou?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat