Moji kolegyni irituje, že se v článcích produkovaných agenturami i našimi redaktory hojně vyskytují - často v titulcích - sdělení typu: Na Česko se ženou bouřky; Češi umírají brzy, na léčbě seniorů se šetří apod. Mé kolegyni připadá, že je to zbytečné ohánět se stále Čechy a Českem, když by se věc dala vyjádřit elegantním a srozumitelným "u nás", "k nám", "my" apod.
Asi má pravdu a je to divné, a kdyby se to psalo na základě jejího skromného návrhu, hezky bychom odlišili případy jako: Čechům hrozí za sběr hmyzu v Indii až deset let. (Doufám, že pointa je průhledná - tihle Češi byli dva a byli konkrétní.)
Tenhle publicistický nešvar trochu připomíná mluvu malých dětí, když ještě nejsou "já", ale mluví
o sobě
ve 3. osobě.
Klistýnka má bebí.
Při lobbování za trochu toho jazykového citu a užívání 1. osoby (čísla množného) si vezměme na pomoc i to, že říkáme zcela běžně zprávy z domova. Nikoli zprávy z Česka. A taky je u nás oblíbené pití, dámský likér na tři. Rum. Tuzemský. Když jsem byla malá, vůbec jsem nechápala význam toho slova, že se jím míní "zdejší", "náležející státu z hlediska jejích obyvatel" (dle SSČ). Sice už jsem chápala "já", ale nedošlo mi, že v případě tuzemska jde o něco podobného a myslela jsem, že je to nějaká vzdálená země. Exotická, tajemná, námořní - protože na tom tuzemáku byla přece loď, ne? Prostě Tuzemsko, a ne tuzemsko.
Škoda. Byla to hezká představa.
Závěrem jedna cílená zlomyslná střela na otloukánka Slovníka spisovné tuzemštiny. Tak, Slovníče, tuzemec je člověk narozený, bydlící v tuzemsku? Není to definice kruhem?
Možná ne, brachu, možná se - negativně zaujata - mýlím.
Mějž se dobře.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat