Malej a Velkej byli dnes inkognito na obědě u paní Jídýlkový a pak s napapanými bříšky vyrazili za poznáním: šli do knihkupectví zkoumat nový slovník, Tezaurus jazyka českého. Ten vypadal taky pěkně napapaně, měl přes tisíc stránek!, a moc se jim líbil. Stejně tak ještě jiné knížky, a tak si Malej a Velkej říkali, že by si přeci jen ještě někdy nějakou knížku koupit mohli.
Malej si pak koupil k svačině o housku víc, aby trochu povyrostl a nemusel se v tramvaji zavěšovat jako utopír.
... A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a hodinu k ní k loži přišel a ji svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel. A jakž jej jest brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma rukama silně držala, v luoži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž byl již usnul, ze sna se probudil. ...
(Spisování slavného frejíře, MF 1978, s. 70)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat