Čtu ty Hovory s TGM a nemůžu se soustředit, protože stále přemýšlím, jak to ten Čapek udělal? To si to povídání nahrával na magneťák? Zapisoval si to těsnopisem? Měl stenografku? Anebo to pak sepsal z toho, co si zapamatoval... a zbytek... ehm, doladil? Já teď nevím, o kom ta kniha víc vypovídá, jestli o Čapkovi, nebo o Masarykovi.
Rozumný Telémachos mi včera večer udělal radost, a zora když, s jitrem se rodíc, se zjevila růžovoprstá, milý syn Odysséův se zvednuv se svého lůžka oblekl šat, pak břitký meč k svým zavěsil plecím, potom na nohy lehké si přivázav opánky krásné, vyšel z ložnice ven, svým vzezřením roven jsa bohům. Mé dnešní ráno se na to nepodobalo ani trochu. Andrea snídala článek o veřejné dopravě. Šly jsme pozdě, ale Honza šel ještě později, pročež jsme se nemile minuli a přátelské setkání se zábavou v tramvaji nebylo.
Od Broni jsem jela busem 164 a jela nějaká maminka s miminkem v kočárku a s chlapečkem asi tak tříletým. Sotva dokonverzovala s vystupující paní, začla se bavit se synkem o tom, že až přijedou domů, dají si večeři. Asi se ptal, co bude, no a ona že bude moc dobrý sýr. A - kafemlejnkovitě plynule - že bude studená večeře a že přece nemůže každý den vařit teplou večeři a že bude vařit zítra oběd. To provinění vůči muži a zároveň připravenost k útoku - kvůli studené večeři! Vůči muži tříletému!
Mladé perspektivní Evropanky večeří rybí pepřenky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat