Podává se pravá vyšehradská káva s mlékem a strdím

Jak to dopadlo s křížovkou pro 9.A? Ukázalo se, že Achillovou patou není Chrudoš, kterého Markétka C. zázračně vylovila z hlubin nevědomí, nýbrž postava jiná. Kromě Chrudoše totiž bylo nutno uhodnout jméno ženské hrdinky jedné z nejznámějších českých divadelních her (bacha, hra se jmenuje stejně jako ona). Jde o nešťastně provdanou ženu, milé děti, která svého manžela Vávru otráví jedem v kávě. Jed v kafi, to je drámo! Tajenkové políčko připadalo na předposlední písmeno toho jména.
Víte, kdo je ta žena? Prý Libuše! Písmeno Š je tam, kde má být, to ano, ale prosím vás, v době, kdy žila Libuše (dejme tomu, že opravdu žila, že), tady nebylo lze píti kávu. Žádnou kávu, ani s mlékem, ani s rumem, ani s jedem! A potom, kde se vzali Přemyslovci, když měla Libuše za manžela Vávru? Libuše trávila na Vyšehradě Vávru a Přemysl oral a oral a bělouš nešel a nešel ...

Inu, trpký a jakýsi ztuchlý byl tenhle šálek pedagogické kávy...

Komická dvojice Chrudoš a Šťáhlav

V posledních dvou týdnech jsem venkovská učitelka v naší malebné obci, kde žáci ještě nosí svým učitelkám přírodopisu rybniční škeble a kůže svléknuvších se hadů domácích.
Mezi mé pedagogické slasti (žádná ironie, prosím) patří vytvoření křížovky pro 9.A. Křížovka by se měla týkat literatury a ta moje bude speciálně zaměřena na literární postavy, jejichž jména bude právě úkolem do křížovky vepsat. Tvoříme-li křížovku, neboli lušťovku, vymyslíme nejdřív tajenku! Tajenku mám, ale zde ji samozřejmě nemohu prozradit. Co však prozradit mohu, je mé dilema, jakou literární postavu dát na řádek, kde je tajenkové písmeno CH (spřežka, přátelé, spřežka!). Na této pozici by mohly být třeba Chobotničky... Zelená a Modrej, kteří statečně stěhovali Holanovic piáno po schodišti tak úzkém, že by to zvládl snad jen čert, no však to všichni známe. Chobotničky by byly v křížovce a indicie k nim by zněla: hlavonožečkové z 3. patra.
Původní idea však byla: CHRUDOŠ! Víte, kdo je to Chrudoš? Vězte, že já to vím od svých pěti let, protože jsem odchována Hurvínkem, který mi poskytl všeobecný rozhled, z nějž těžím dodnes. (Píše-li Robert Fulghum že Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce, kontruji já, že vše, co potřebuji znát, mě naučil Hurvajs v době, kdy jsem ve školce nebyla, poněvadž mě děti zase nakazily angínou.)
Zpět k Chrudošovi. Ukázalo se, že ne všem se dostalo prestižního vzdělání jako mně, a dokonce i moje matka a kolegyně ze sboru (učitelského) v jedné osobě honem nevěděla, kdo to ten Chrudoš byl. Leda si vzpomněla, že byli dva - Chrudoš a Šťáhlav. Tak jsem jí to stručně vyložila, byli bratři ve při, šli k Libuši, by je rozsoudila. Tak se i stalo - ve prospěch Šťáhlavův. Chrudoš, povaha prudká, se odmítl podřídit a pravil: běda mužům, kterým žena vládne...
Abych dodala svým slovům váhu, šla jsem pro Staré pověsti české - a hledajíc podporu u Aloise zjistila jsem hroznou věc. V té jeho famózní knize se o Chrudošovi a Šťáhlavovi vůbec nepíše, jen se tam zmiňuje, že za Libuší přišli na Vyšehrad dva rozvadění sousedé (dokonce ani bratři!). Co teď? Odhalit žákům 9.A po Hurvínkově vzoru Jiráskův nedostatek a Chrudoše jim statečně představit, nebo kapitulovat a angažovat plastelínové potvory?
Děti, co přinesete mně, když na vás budu hodná a řeknu vám pravdu o mýtických dějinách národa českého?

Žiju si ve filmových kulisách

Jana mi dnes pustila znělku k prvnímu dílu Nemocnice na kraji města. A co jsem tam neviděla? Sanitku, jak uhání ulicí Na Petřinách, na křižovatce zahýbá doprava a hned zase doleva – do naší ulice Na Větrníku a jede okolo našich kolejí. To je zvláštní pocit, vidět známá místa v televizi… je v tom trochu nevěřícnosti, jako když člověk slyší svůj hlas z nahrávky. Srdeční aktivita malinko stoupne ;)

Větrník je vůbec vděčným námětem filmařů. Naše kolej, ba dokonce náš III. blok!, si zahrál i ve filmu Křtiny (1981, r. Z. Podskalský). To je ten film, kde mají snad všechny postavy houbová jména: inženýrka Hlívová, jejíž ústřední vlastností je hluboký dekolt, hlavní hrdina Honza Ryzec, žárlivý pan Koloděj, manželé Čirůvkovi atd. Možná by bylo dobré udělat analýzu, zda je nějaká souvislost mezi charakterem postavy a jedlostí houby, podle níž se daná postava jmenuje. Jestli platí jedlá houba = kladná postava.
Však zpět k Větrníku. Ten se objevuje hned na začátku filmu. Honza Ryzec se probouzí, čistí si v naší umývárce zuby, možná se i holí, to si nepamatuju, no a pak pádí po schodech a uhání ulicí na tramvaj. K tomu zpívá patrně Vašek Neckář (?) píseň Jsou rána má a rána tvá… Ta je docela pěkná a nebude ji, myslím, nutno uvést na pravou míru. Ovšem, co by bylo dobré uvést na pravou míru, jsou výsledky hledání zobrazivší se při zadání „Jsou rána má a rána tvá…“. A já bláhová myslela, že se dozvím něco o tom songu!

Nešlap mi na sandál!

Naše sousedka říkala, že jejich kočka B. odmítá jíst/žrát takové ty luxusní paštičky pro kočky. Nejradši by jedla/žrala jen sušené sardinky. Z uzenin jí/žere pouze šunku (od kosti, domnívám se), mléko nepije, leda tak smetanu. Domácí miláčci nevědí, co by samou rozpatlaností do tlamičky/huby dali. Srovnání toho, jak se stravuje kočka B. a jí podobní mazlíčci, s tím, jak se stravují pražští vysokoškoláci žíjící na kolejích, přineslo by jistě zajímavé výsledky.
Nás však dnes zajímá propast jiná, a sice propast mezi rock´n´rollovými melodiemi a jejich texty. Včera jsem vykopala album Karla Zicha Paráda. Neúměra hlasových a výrazových kvalit Zichových a kvality textů je znepokojující. Například ústřední sdělení jednoho ze songů zní: Nešlap mi na sandál, když máme úzkej stůl. ??? Kde je chyba? Nevím samou rozpatlaností, co bych už poslouchala/četla? Je to všechno míněno jako legrace a já to nechápu? Či je to tak, že na elvisovský rock´n´roll se nic smysluplnějšího než Kudy? Ó tudy! Kudy? Ó tudy! napsat nedalo a nedá a nikomu kromě mě to nevadí?
Tímto dnem zakládáme s Andreou po vzoru Saturninově a dědečkově Kancelář pro uvádění písňových textů na pravou míru. Výsledky našeho bádání budou zveřejňovány na této stránce.

Sklon k romantickým příhodám je, když...

Obec Habrkovice se vyznačuje malým rybníkem na návsi. Tento rybník je naplněn vodou, obehnán rákosím a, co já pamatuju, vždy byl obydlen obecním vodníkem. Ze dřeva, samozřejmě. Nyní tam vodník není a zajímalo by mě proč. Byl ukraden? Shnil a zastupitelstvo odmítlo investovat do jeho rekonstrukce? Utopil se? Nad českým venkovem se stahují mračna.

Stane se mi, že zcela zbůhdarma surfuji po nudných a ještě nudnějších webech. Třeba ale horoskopy mě vždy pobaví. Ty formulace, v nich užité, mívají kouzlo. Tak třeba o jednom nejmenovaném znamení zvěrokruhu se píše, že bývá věrný milenec, ale má sklon k romantickým příhodám. Tak tomu se říká eufemismus (eufemismus až nesnesitelně lehký) - sklon k romantickým příhodám! Lexikografové se toho, doufám, chopí a kodifikují to jako hlavní význam slova nevěra. Jistě se pak bude mnohým lidem s tímto obrazem světa žít snadněji.

Jsem v zajetí a objetí slov. Their marriage is on the rocks. To je paráda, jak námořní národ vyjádří manželskou krizi přirovnáním k lodi, která najela na skály.
Český jazyk pro 8. ročník základní školy: Rozvíjejte jednotlivé složky několikanásobného větného členu. Uvnitř domu jsou kuchyň, pokoje a příslušenství. Mě vůbec nenapadá, jaké by to příslušenství mohlo být. Veškeré? Uvnitř domu jsou prostorná a světlá kuchyň, čtyři zamčené pokoje a veškeré příslušenství. Uvnitř domu jsou černá kuchyň, pokoje pro služebnictvo a příslušenství automobilu. SSČ říká, že příslušenství je soubor věcí n. zařízení nutných k náležitému fungování, využívání něčeho; byt s p-m (se spíží, koupelnou a klozetem). Uvnitř domu jsou kuchyň se spíží, pokoje s koupelnou a klozetem a příslušenství. A příslušenství?

Z DOMOVA: Máme doma meloun, který jsem dostala k svátku. Jmenuji se Hana. Ten meloun vypadá dobře, má zelené pruhy a žluté bříško. Jenže se ho stejně začínáme bát.

Štefan, žák šesté třídy, nalovil a donesl naší mámě rybniční škeble. Ačkoli už nebyly živé, přinesl je v nádobkách plných vody. Prostě v akváriu. A pak že jsou děti zlé a učitelování je pro sebevrahy.

Za dálnice kvalitnější

U Zneuznanýho bohemisty bylo včera jak po vymření, Táborští i Klatovští rozjeli se do svých rodných osad. V hodinách večerních i já. Cestou jsem poslouchala nějaký rozhlasový pořad (asi na ČRo 6), kde byl hostem senátor Štětina a bylo to zajímavé i z hlediska jazykového, poněvadž pan senátor používá slov příznakových (ba dehonestujících) tak samozřejmě, jako by si jejich příznakovosti nebyl vědom (což ale být musí). Takže to byli samí odéesáci a policajti a cesta mi příjemně uběhla. Jen jsem musela jet pomalu, abych na té vymleté dálnici ten pořad vůbec slyšela... teda od Sadské už to šlo, abych nekřivdila.

Připálila jsem oběd a při praní vytopila koupelnu (je fakt, že ona už to vyloženě potřebovala). Co se ještě stane? V horoskopu mi předpovídají: "po celý večer budete středem pozornosti". Děkuji, jako by se stalo.

Spisování slavného frejíře

Malej a Velkej byli dnes inkognito na obědě u paní Jídýlkový a pak s napapanými bříšky vyrazili za poznáním: šli do knihkupectví zkoumat nový slovník, Tezaurus jazyka českého. Ten vypadal taky pěkně napapaně, měl přes tisíc stránek!, a moc se jim líbil. Stejně tak ještě jiné knížky, a tak si Malej a Velkej říkali, že by si přeci jen ještě někdy nějakou knížku koupit mohli.
Malej si pak koupil k svačině o housku víc, aby trochu povyrostl a nemusel se v tramvaji zavěšovat jako utopír.

... A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a hodinu k ní k loži přišel a ji svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel. A jakž jej jest brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma rukama silně držala, v luoži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž byl již usnul, ze sna se probudil. ...
(Spisování slavného frejíře, MF 1978, s. 70)

Už vím, jak vznikaly Hovory s TGM. Překvapivě nejsem první, komu to vrtalo hlavou, takže o tom Čapek pojednal v kapitole Jak vznikaly Hovory? Začíná to na s. 347. Nás však dnes zajímá Masarykův poměr ke psům. ... Jinak neměl k zvířatům příliš blízkého vztahu; vadil mu v tom až příliš vyvinutý smysl pro tělesnou čistotu. Nikdy neměl doma psa a dával najevo, že se to jaksi nepatří. (...) Jednou večer seděl s českým hostem v topoĺčianském parku, když se přivrtělo vesnické psisko a hned se lísalo k tomu hosti, protože v něm asi cítilo přítele. A tak host povídal dál a drbal přitom čokla mezi ušima.
Pan prezident se na to po očku podíval a zčistajasna vyhrkl anglicky: "You don´t know if he is clean."
Byla to bezděčná a krásně naivní jemnost: patrně nechtěl, aby tomu ten psík rozuměl. (s. 471-472)

Na Malostranské se kope, osmnáctka jezdí kol právnické fakulty, to jest kolem křížence perníkové chaloupky a krematoria. Jeden tamější chovanec mi vyprávěl, že prý měly být PF a FF propojeny podzemní chodbou! Já bych spíš FF propojila s tím výborným bufetem v suterénu VŠUP. Je to i blíž.
Další neuvěřitelná zjištění tohoto dne: Betlémská kaple, jak ji známe, je jen kopie té původní, je z 50. let. Místo té staré tam byly činžáky, které zase zbourali kvůli té nové. Bratislavou protéká Dunaj!

Dnešní literární stanice - Hynka z Poděbrad. Probírali jsme jeho milostnou a erotickou tvorbu, samí milenci v komoře a tak. Andrea: "Hani, chtěla bys mít svého milého v komoře?" Chtěla. A nožky mít nahoře.