Bylo nebylo. Pár roků zpátky ozýval se z pokoje 302B větníkovského bloku III smích. To jsme tehdy s Erikou vymýšlely příručku pro muže Jak to (ne)posrat.
Jak jsme si věřily, že? Mládí, drzost, naivní nadhodnocení vlastních zkušeností. Síla ženské svornosti a iluzorní bezpečí dívčího dvojlůžáku.
Dnes už bych asi si troufla jen na příručku pro ženy. Jak to posrat.
Pamět mi vyplavila, jak promyšlené jsme to tehdy měly, ale ani po pár týdnech nejsem s to si vybavit, co konkrétně jsme měly sesumírováno. A těch bodů mohlo být dobře deset. Píšu Erice, zda si je nepamatuje. Medici musejí mít lepšího pamatováka než bohemisté.
To se také potvrzuje: Erika připomíná obligátní krutohrůznou větičku "Byl jsem dobrej?". To se určitě ale nestalo mně, že bych byla recipientem tohoto sdělení. Něco tak strašného bych nemohla zapomenout! Muselo se to tedy přihodit Erice...?
"A pamatuješ na větu 'měšec je prázdný'?" ptá se Erika.
Hihňám se jako tehdy, ale na autora si nevzpomínám.
"No, takovej ten ... co kamarádil s Makovičkou ... a bydlel se Sunarem. Jak tehdy Sunar zorganizoval párty pro Nešťastný štěňátko a ona se vyspala s jeho spolubydlícím."
Kolik veselých vzpomínek je v těchto větách referujících o velkém lidském neštěstí! Makovička, naspeedovanej plešatící boreček, věčně bosý, si vaříval v kuchyňce odvar z makovic. Nejednou na něj zapomněl a voda se zcela vyvařila... Nešťastný štěňátko, nafoukaná prvačka, která přiváděla svou ubohou spolubydlící LuChlu (jež nám také vyzradila onu důležitou zprávu o stavu "měšce") tím, že všude nechávala posmrkané kapesníky a v lednici plesnivějící jídlo.
To byly časy, páni. A Sunar, duše milovaná... snad jako historik-amatér se specializací na kolej Větrník a všechny banálnosti jí se týkající tyhle řádky ocení.
A čemu se směješ dnes?
Smát se v posteli, ne pak s kamarádkou mimo ni, to je to umění. Snad by bylo lépe sestavit příručku Jak milenku okouzlit humorem? Snad sem jsme došly, Eriko? Že oč méně očekáváme v loži ty románové hrdiny, o to víc se s hrdiny každodennosti umíme od srdce zasmát... Nazí.
"Jako ženy předstírají orgasmus, tak tohle byl předstíraný neorgasmus," rozesmál mě a v očích měl radost.
I to už je minulost, ale je to cesta z dívčího dvoulůžáku. A tou chceme jít. Já určitě ano - a i ty.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat