Cesta do hlubin študákovy paměti aneb Jak jsme sestavovaly příručku pro muže JAK TO (NE)POSRAT

Bylo nebylo. Pár roků zpátky ozýval se z pokoje 302B větníkovského bloku III smích. To jsme tehdy s Erikou vymýšlely příručku pro muže Jak to (ne)posrat.
Jak jsme si věřily, že? Mládí, drzost, naivní nadhodnocení vlastních zkušeností. Síla ženské svornosti a iluzorní bezpečí dívčího dvojlůžáku.
Dnes už bych asi si troufla jen na příručku pro ženy. Jak to posrat.

Pamět mi vyplavila, jak promyšlené jsme to tehdy měly, ale ani po pár týdnech nejsem s to si vybavit, co konkrétně jsme měly sesumírováno. A těch bodů mohlo být dobře deset. Píšu Erice, zda si je nepamatuje. Medici musejí mít lepšího pamatováka než bohemisté.
To se také potvrzuje: Erika připomíná obligátní krutohrůznou větičku "Byl jsem dobrej?". To se určitě ale nestalo mně, že bych byla recipientem tohoto sdělení. Něco tak strašného bych nemohla zapomenout! Muselo se to tedy přihodit Erice...? 
"A pamatuješ na větu 'měšec je prázdný'?" ptá se Erika.
Hihňám se jako tehdy, ale na autora si nevzpomínám.
"No, takovej ten ... co kamarádil s Makovičkou ... a bydlel se Sunarem. Jak tehdy Sunar zorganizoval párty pro Nešťastný štěňátko a ona se vyspala s jeho spolubydlícím."
Kolik veselých vzpomínek je v těchto větách referujících o velkém lidském neštěstí! Makovička, naspeedovanej plešatící boreček, věčně bosý, si vaříval v kuchyňce odvar z makovic. Nejednou na něj zapomněl a voda se zcela vyvařila... Nešťastný štěňátko, nafoukaná prvačka, která přiváděla svou ubohou spolubydlící LuChlu (jež nám také vyzradila onu důležitou zprávu o stavu "měšce") tím, že všude nechávala posmrkané kapesníky a v lednici plesnivějící jídlo.
To byly časy, páni. A Sunar, duše milovaná... snad jako historik-amatér se specializací na kolej Větrník a všechny banálnosti jí se týkající tyhle řádky ocení.

A čemu se směješ dnes?
Smát se v posteli, ne pak s kamarádkou mimo ni, to je to umění. Snad by bylo lépe sestavit příručku Jak milenku okouzlit humorem? Snad sem jsme došly, Eriko? Že oč méně očekáváme v loži ty románové hrdiny, o to víc se s hrdiny každodennosti umíme od srdce zasmát... Nazí.

"Jako ženy předstírají orgasmus, tak tohle byl předstíraný neorgasmus," rozesmál mě a v očích měl radost.
I to už je minulost, ale je to cesta z dívčího dvoulůžáku. A tou chceme jít. Já určitě ano - a i ty.

Merci, mon ami

"Mademoiselle, upadla jste. Ale vy zase vstanete."

Oui, monsieur Poirot.

Harry Potter je velice inspirativní kniha, ale když si zabouchnete byt, kouzlo Alohomora bohužel nezabírá.

Bludička

Co nového v našem lese. Chci říci v našem parku.
V našem parku přibylo pár nových čtyřnožců. Přistěhovala se sympatická slečna s borderkou Flores. Paní, které umřel starý slepý kokr, si do týdne vzala z útulku psa nového. Zarážející je to, že je to pes pro silného chlapa. Žíhaný Onur má předky bojovníky a síly a divokosti za tři čtyři psíky. Nebohá jeho dobrodinka je jím venčena způsobem nedůstojným pro starou dámu. Nicméně paní glanc neztrácí a je s Onurkem, zdá se, navýsost spokojena, a tomu, jak se s ní "nevinně" přetahuje, se s nadhledem chichotá. Uvidíme, jak to bude, až bude Onur aklimatizován a bude moci být vypuštěn bez vodítka.
Koudy má nový obojek. Není to však to jediné, čím se Koudy v poslední době proslavil. Údajně štěkal u divadla tak usilovně, že pro nás všechny vyštěkal zákaz volného pohybu psů na plácku bezprostředně u divadla, a to pod pokutou 1000 Kč. Díky, Kouďáku... 
Jsou věci, které by si člověk propříště odpustil. Googýnkova panička se zapřísahala, že už nikdy nikdy never more by nechtěla psa, ale jedině fenku. "Dyť se na něj podivejte, voči vytřeštěný, zase se mu to v tý palici překrvilo." Nutno upřesnit, že v palici ne. Své psí mužství prý Googy staví nejraději na odiv v MHD. Rozvalí se a vystavuje svou mužnou ozdobu na odiv spolucestujícím, kteří však rozpačitě odvracejí zraky. 
Toník měl zlý průjem. Vím, že jeho panička nechala podobně jako já v posledních týdnech u veterináře dva tisíce, tedy jsem se po dlouhé době, kdy jsme se potklaly, ptala, co Toník a jeho střevní potíže.
"Už dobrý, dobrý, ale vod tý doby, co měl ten průjem, to má furt řídký. Von je prostě celej po mně," řekla zlá Edna.
 Ano, jsou novinky, které by člověk raději nevěděl.

znásilnění ShErloXa holmese

"Nové dynamické zpracování" Sherlocka Holmese považuju za znásilnění této literární postavy. Jsou tím vinni tvůrci dva roky starého filmu, nejvíc asi režisér - Guy Ritchie. Nejznámější detektiv všech dob byl hollywoodskými žabaři znásilněn tím, že je za každou cenu neudolatelně SEXY, ano, neudolatelně, nikoli neodolatelně.
Je to už taková bolest dnešní doby, ach ano (svět se v pr... obrací). Skoro všichni a všechno chtějí být seksííí. A tak Sherlock Holmes pro diváka 21. století musí být seksííí též (Irena Adlerová, ta nesmírně inteligentní dáma, jejíž kouzlo spočívalo v tom, že se Holmesovým životem jen MIHNE, je tu také dehonestována a je krutopřísně seksí, seksíí tak, že už není možno použít pro ni označení dáma, ani přívlastku inteligentní).
Taky musí být Homes AKČNÍ. Akčnější než slizoun Seagal, akčnější než Žánklótfandam, akčnější než slevy v Intersparu... "Holmesovy bojové schopnosti jsou stejně tak smrtící jako jeho pověstný intelekt," varoval oficiální text distributora. Nutno dodat, že smrtící jsou zejména pro toho, kdo by si přál, aby se filmový Sherlock alespoň trochu podobal tomu literárnímu. Mnohem víc než nakadeřený manekýn s očima mrkací panny by to snad měl být "anglicky vypadající" podivín, u kterého opravdu nesejde na tom, aby měl v každém momentu dokonalý účes - tedy nemělo by to být jeho jedinou, ústřední charakteristikou. U filmového Sherlocka však je, protože jinak není schopen, navzdory své dynamičnosti a akčnosti, skoro ničeho. Ono taky jak a co hrát, když celý příběh drží horko těžko pohromadě, scénář je učiněná tragédie a celé to je JAKO magicko-hororové, uááá. (Hezky to vystihl jeden z komentátorů na čsfd: "Sherlock a Watson chodí bůh ví proč z baráku do baráku, tam na ně vždycky někdo vybafne nebo nachystá nástrahu, chvíli se to řeže, a pak se jde zas o dům dál.") Dokonce není Holmes - na rozdíl od své nepřekonatelné literární předlohy - schopen iritovat svou arogantností. To na něm přece má být půvabné, že si člověk řekne, panebože, to je kretén, ale je zatraceně dobrej. U filmového zpracování však nezbývá než tento titul přenechat tvůrcům, ovšem bez toho dodatku. Zatraceně dobré to rozhodně není.

To by mě zajímalo, kolik má Harry Potter dioptrií, když se s brýlemi dokonce potápí ve vaně. Skoro bych řekla, že i krátkozraký člověk toho vidí víc bez mokrých cajsek...

Koho bych nechtěla potkat v lukách

U veterináře.
"A Lejdynko, když jsi byla taková hodná, ukážu ti za odměnu zlýho vlka, chceš?"
Z předešlých návštěv tuším, že pan doktor má jakéhosi vlčáka Čendu. Ale ta šelma, co po chvilce plavně vběhne do ordinace, mi vyrazí dech. To zvíře je nádherné. Statný lovec s krásnýma nevyzpytatelnýma svítivýma očima.
Čenda má Lejdynku taky asi za odměnu a bez jakýchkoli formalit jí směle zanoří čumec pod sukni dlouhých chlupů.
"Čendo, takhle se čuchá k princeznám?! Snad z druhý strany, ne?," připomene mu páníček.
"Pašák seš," hladím Čendu a ptám se hrdého chovatele, co je to za plemeno.
"Karpatský vlk."
"Vážně?" usmívám se nejistě, ale jsem ochotná tomu uvěřit. Pan doktor má vždycky pravdu...
"Je to československý vlčák, ale byl vyšlechtěný z karpatských vlků."
Dívám se na tohoto potomka karpatských vlků s obdivem. "Nikdy jsem takového psa neviděla..."
 "No, tak kdybyste ho náhodou potkala v lese, tak se zakousněte do stromu a dělejte suchou větev. Utíkat by rozhodně nemělo smysl..."

Sam

Kdybych mohla být nějakou postavou z Pána prstenů, nechtěla bych být ani moudrým a rázným, sympaticky prchlivým Gandalfem, ani krásnou a odhodlanou Arwen, ani bystrozrakým Legolasem. Chtěla bych být Samem. Přesněji řečeno, líbilo by se mi, kdyby můj skutečný životní příběh začal nést rysy společné s příběhem téhle Tolkienovy postavy.
Samův příběh mě dojímá pokaždé, když se na Pána prstenů dívám, když ho čtu.
Bez Sama by to Frodo nikdy nedokázal.
Každá postava projde v průběhu tří dílů transformací, každého boj proti zlu podobně jako lis olivy donutí vydat ze sebe to nejlepší. V případě Samvěda Křepelky je ta proměna zdánlivě prostá: ten obtloustlý obyčejný hobit si začne věřit. A taky má proč.
Jako prostý zahradník pana Froda Pytlíka udělal tu "chybu", že ze zvědavosti vyslechl, co neměl. A tímhle činem zaklepal na dveře zkušenosti, aniž by měl tušení, jak dlouhá a obtížná cesta ho za nimi čeká.
Od první chvíle ale zodpovědně, pokorně přijímal svůj úděl, Frodovi byl oporou, jeho věrnost se dá přirovnat jen k věrnosti psí. Vůči zlu a pokušení zrádného mámení prstenu prokáže mimořádnou odolnost. To proto, že stojí nohama na zemi. Samovou největší předností je totiž jeho obyčejnost. Díky tomu, že nemá touhy větší, ušlechtilejší, ambicióznější než zase vidět kvést Kraj, cítit vůni posečené trávy, jíst jahody se smetanou - a vzít si za ženu Růžu Chaloupkovou. Tyhle "malé věci" ho dělají silným.
Sam během cesty pozná, že se může spolehnout sám na sebe, na svůj selský rozum, na to, jaký je a co umí - a jeho umění je taky prosté: jednoduše dělá, co je třeba. A pak si může věřit. Když se jako neplavec vrhl, následujíc Froda, do hluboké řeky, protože s ohledem na svůj závazek a slib nemá jinou volbu, když odhadl, co očekávat od Gluma, když se postavil Odule a nezalekl se morgulských skřetů, protože to bylo třeba, protože nebyl nikdo jiný, kdo by to udělal. Když se nepoddal křivdě po tom, co ho Frodo zavrhl. Když měl sílu říct Faramirovi nepříjemnou pravdu (Víte, proč umřel váš bratr? Pokusil se vzít Frodovi prsten.), protože to bylo třeba. Když vycítil Frodovu slabost a dodával mu víru. Když tohle všechno zvládl, co by mu mohlo zabránit požádat Růžu Chaloupkovou o ruku?
Chtěla bych jako Sam umět být na svém místě, být užitečná a z toho čerpat sílu.

Zhlédla jsem The Social Network.
"Ten film je vlastně děsně nedějovej, dialogickej, šup sem, šup tam retrospektiva," vyprávím kolegům u oběda. "Nejvíc na mě ale zapůsobilo a přišlo mi až děsivý, jaký pohnutky vedly k tomu vytvoření fejsbuku. Vždyť jeho pohánělo to, že chtěl dokázat jedný holce, která mu - právem - řekla, že je pitomec, že je dobrej. Vždyť on chtěl namakanejm svalnatejm veslařům z prestižního harvardskýho studentskýho klubu dokázat, že jsou blbečkové. To je... děsivý, že ho poháněly tyhle věci."
Domluvila jsem. Huhla rozpačitě sklonil tvář a začal si hrát s příborem na stole. Podívala jsem se na Martina. Ruce měl pevně založené na prsou, rty semknuté a chladně mě probodával modrým pohledem: "Ty toho asi moc nevíš o mužským egu, co?"

V parku.
Paní pejskařka jorkšírová Toníčková: "Neviděla jste včera Máte mě? Vono to běží hned po Chcete mě?"
Já v duchu: Wtf, co to má bejt?! Nahlas: "Ne ne, neviděla."
Paní Tondová: "Ptali se tam, kolikrát cejtí pes líp než člověk. Kolikrát myslíte?"
Já: "... dvacetkrát?"
Paní Toníková: "Tisíckrát!!" Pak se vážně zamyslela: "Víte... to musí bejt až nepříjemný, mít takovej čich."

Vadí pejskům čuchat? Bolí ftáčky lietať?

Návrat párii. Haider spokojeně sleduje volební odhady. Hergot, co je to pária? Našla jsem si, že je to vyděděnec. No vida. Druhý vyhledaný odkaz zněl: Ako sa pária slimáky? Vida vida, hned vidím další možné použití nového slovíčka!

Byla jsem dnes na fakultě za hvězdu - na rozdíl od spousty ostatních studentů umím kopírovat oboustranně! A tak jsem pomáhala, vysvětlovala, vyučovala, radila...
Po pěti letech na bohemistice umím obstojně obsluhovat kopírku.
Po pěti letech na bohemistice prohlásila A., největší talent ročníku, že Everest od Reinholda Messnera je nejlepší kniha, jakou kdy četla.

Aktualizace 31. května 2011: Nejlepší knihou je Cesta do středu Země od Julese Verna!

Je vedle. Jsem odvedle

Prázdnou ulicí na kolej.
Zas je to přítomnost, today.
Poslední rok na koleji a první vymalování pokoje. Proč jsme to neudělaly už loni?!
Z plakátu se nedívá Ringo Starr, nýbrž vpravo Kurt Cobain s cigaretou, vlevo John Lennon s cigaretou. Tak my jsme si vymalovaly a teď se tu tak bohapustě bude kouřit.
A socializujeme se a nadále navazujeme ty zvláštní kolejní vztahy. Společná umývárka, ranní chrchlání, zmačkané obličeje ve zmačkaných pyžamech, to lidi sblíží... Ačkoli - dneska se mě soused Honza, s nímž se už zase pár dní potkáváme, v kuchyňce zeptal, v který části chodby bydlím.
- Vedle tebe. Stejně jako loni.
Na druhé straně, stává se i to, že se jedna kolejní bytost ozve po letech, ahoj Hanka, ako sa máš. Jen tak, aby mi sdělila, že jedouc vlakem opět slyšela to staré známé Kólíne, Kólíne, a rozvířila hladinu zapomnění... Bylo by dnes něco jinak, kdyby onen večer nenabral smer větou nie, budeme sa učiť? Směr správný, nebo nesprávný? Je dobře, aby vždy vítězila věra nad tou druhou?

Uhni, nevidim na Vary!

Včera v televizi říkali, že proběhl jakýsi výzkum, který odhalil, že většina zvířat se pase či spí stojíc či ležíc od severu k jihu nebo naopak. Prostě v severojižní ose. Nevím, co to znamená. Že by podvědomé podřízení se siločárám spojujícím póly?
My tak však doma všichni spíme. Der Pšírota je záhadný...

Taky mě nikdy nenapadlo, že ty televizní rosničky a rosničkové zakrývají při zprávách o počasí svým tělem kus západních Čech. Nejsouc odtamtud a nemajíc tam chalupu nevšimla jsem si této politováníhodné diskriminace. Vždyť by mohli stejně tak stát na druhé straně a dělat tlustý sklo před Ostravou.
Mně je to jedno, já jsem od Kolína...
Prý se to teď ale změní, nějak se to roztáhne či co, já jsem to nepochopila, ale prostě bude vidět celé území.
Ten pokrok, kde se to zastaví...

Za národní zdraví

Sexuální život ženy v manželství

Pohlavní soužití ženy a muže má v manželství několikerý smysl. Jeho prostřednictvím se nejenom uskutečňuje rozmnožování, nýbrž zároveň obohacuje život manželů zcela zvláštními hodnotami a hraje důležitou roli při zachování rovnováhy jejich duševního života. V poslední době se badatelům podařilo objevit mnoho cenných zákonitostí pohlavního života. S těmi nejdůležitějšími vás seznámíme v této kapitole.
Nebylo by správné, jak se o to pokoušeli v minulosti někteří badatelé, poznávat zákonitosti pohlavního života pouhým sledováním života zvířat. Potřeba pohlavního života u člověka není totiž závislá pouze na podnětech vycházejících z pohlavního pudu, nýbrž prýští z touhy být nablízku člověku druhého pohlaví, sdílet s ním nejintimnější myšlenky, pociťovat jeho náklonnost, porozumění i radost.
Jedním z předpokladů k harmonickému pohlavnímu soužití manželů je také určitý bytový prostor. V manželství, a to zvláště v prvních letech, neprobíhá totiž pouze povahové přizpůsobování a přivykání jednoho z manželů druhému, nýbrž nastává také přizpůsobování v intimním sexuálním soužití. Pohlavní reaktivita bývá totiž u nich zpočátku rozdílná; teprve po delší době pravidelného a častého spojení, které se uskutečňuje v klidu, pohodě a za vhodných podmínek, se mezi milenci dostavuje harmonie. Naopak v takových případech, kdy mají manželé pouze zřídka příležitost k pohlavním stykům, které jsou ještě navíc provázeny nervozitou a obavami, aby nebyli překvapeni (jak tomu bývá při společném bydlení s rodiči), se doba potřebná k vyrovnání rozdílů většinou prodlužuje.
Jak to však zařídit, aby měli manželé již od počátku dostatek soukromí pro sebe, když bydlí v malém bytě, v němž žijí ještě rodiče a případně i sourozenci? Nezbytnou podmínkou k uspokojivému řešení je dobrá vůle všech obyvatel bytu. Pokud jde o byt s více místnostmi, je třeba jednu z nich vyčlenit pro manžele. Není-li to možné, je záhodno provést alespoň takovou úpravu v stavbě nábytku, aby manželé měli alespoň jakési zdání soukromí. Lze to provést rozestavěním nábytku tak, aby přece jenom vznikl jakýsi soukromý prostor, který by byl určitým, byť nedokonalým soukromím manželů.
A co vlastní pohlavní styk? Nutným předpokladem pohlavního styku má být tzv. hygienická příprava. Člověk dvacátého století má totiž přistupovat k pohlavnímu styku nejenom čistý, ale ještě pokud možno s vůní čisté pokožky, umyté parfémovaným mýdlem nebo potřené příjemnou voňavkou.
Je třeba si uvědomit, že vlastní pohlavní styk se má skládat ze tří fází: přípravná fáze, soulož a uvolňovací fáze.
První z nich, tj. přípravná fáze, vytváří podmínky pro vznik sexuálního vzrušení a připravuje organismus k souloži. Sexuologové zjistili, že většina nesouladů v pohlavním uspokojení má své příčiny v tom, že přípravná fáze proběhla nesprávně anebo byla zanedbána vůbec. Jak tedy má příprava probíhat, aby splnila své poslání? Dříve se v příručkách o sexuálním soužití doporučovalo, aby přípravná fáze začínala polibkem. Dnes máme názory poněkud odlišné. Víme totiž, že muž dosáhne u ženy ještě více tím, že jí pomůže v domácnosti. Umyje nádobí, vyluxuje byt, dojde pro nákup apod. Je totiž třeba si uvědomit, že manžel mnohdy zastihne večer svou ženu po denní práci unavenou nebo rozladěnou, prostě v takové situaci, kdy by byl pohlavní styk zcela nevhodný. Pak by bylo málo platné zachovávat rady z odborné příručky o sexuální technice, jestliže by největším přáním ženy bylo, aby se po celodenním shonu v klidu vyspala.
Teprve tenkrát, když je žena do jisté míry odpočatá, má význam příprava polibkem. Kromě něžných polibků na ústa existuje celá škála dalších polibků, směřujících ke stupňování sexuálního vydráždění partnera. Ve chvíli, když oba manželé dosáhli dostatečného vzrušení a u obou se dostavila touha po spojení, je vhodné, aby následovala druhá fáze čili vlastní soulož.

Ad můj seznam četby

Na gymplu jsem si vedla velmi úhledný čtenářský deník, k obsahům jsem začasté připojovala i ukázky z díla. Asi jsem si podvědomě hrála na pani učitelku literatury.
Z druhého dílu korespondence V+W, kterýžto jsem obdržela k svátku a kterýžto je naprosto skvostný z hlediska těch obsažených dopisů i coby nakladatelský počin a zároveň (opět) zkurvený po stránce ediční, vybírám do kulturního deníčku tento úryvek:

3. X. 67 - Voskovec Werichovi

Podvrženče, neboli Dítě velkohlavaté,
o tak nazvaných zjevech jsem si kdysi dávno v dospívajícím dětství četl v knize, kterou mi moje vzdělání-milovná matka darovala, když byla zjistila, že se nezřízeně a chorobně bojím strašidel, mrtvol, duchů a jiných nadpřirozených a irracionálních zjevení. "Chlapec je morbidní," pomyslela, "kde se to v něm bere, a nadto přespříliš onanuje. Už od útlého dětství. Hloupým však není, tudíž mu dám knihu o tom, jaká strašidelnost je předsudek." Chlapec knihu zhltnul, dozvěděl se z ní o mnoha příšerných pověrách, o nichž se mu od té doby ani nezdálo, a začal se bát i onanovat daleko více, než kdy před tím. Později zradil svou rodnou zemi, v pokročilém věku se vystěhoval do Severní Ameriky, kde byl čas vězněn, věnovav se před tím komediantství s údajně nějakým Verychem v české osadě Klevelantu, dnes známé, a zhynul v bídě za nejasných okolností. (Encyklopedia Britannica, 1987 edition, Czechoslovako-yugosla-magyár-albani-african version in Swahili. Published by the Black Power Sino-American Union of Multi-colored-Mankind People Antidemocratic Aristocratico-Populist Patriotic Illiterates-of the world. Unite!)
Tak už ti snad dál nic nemusím psát, neboť tak tomu skutečně, nebo podobně, dost brzo bude.

(Jiří Voskovec & Jan Werich. Korespondence II. Akropolis 2007, s. 388)

Kde není vyšpulíno

Jo a ještě se dnes stala jedna "světodějná událost". Co správnej Pražák z Prahé jsem šla odpoledne do Podolé. Uplavala jsem si svých 700 m a pak jsem se slunila a četla si. A taky jsem si koupila gyros a když jsem na něj stála frontu, nějakej lehce přiopilej suverén mě plácnul přes zadek! Já to vůbec nečekala a hlavně on už byl pryč. Za mnou stála jakási dívka s přítelem, který bleskurychle vyhrkl: "Já to nebyl!" Bál se, abych mu jednu nevrazila. Tak jsme z toho měli srandu, ale bejt víc feministka či tak něco, asi to se mnou sekne.
Na nesprávném místě v nesprávný čas býti, po prdeli dostati. Podolské přísloví

Včera před spaním mi H. v posteli - z které mi přečuhují nožičky (což jsem zažívala naposledy co dítko ve školce!) povídá: "Tak ta alkoholička vod nás z práce prej chlastala šest let. Vodku ráno a vodku večer."
"Panáka?"
"Láhev, vole."

Na scestí, nebo na výsluní?

Tak ten sólo kartáček je pěkná věc, ale vůbec nevím, jak si tím mám čistit zuby. Přesněji řečeno, jak si tím mám čistit zuby vzadu. Mudrce. He? Na návodu se počítá jen s čištěním zubů vpředu. To ovšem zase nepotřebuje návod, protože na tom nic těžkého není.
Ale na čištění klávesnice u počítače by byl ten sólo-denta-aparátoš vynikající...

Co vše se zběhlo? Věřili byste, že jsem se musela podívat, jestli je zběhnout nebo sběhnout? Zapamatuju si to já, korektorka, někdy? A ty desítky dalších slov? Co může být pro tuto profesi více frustrujícího, než že pravopis je stále neovládnut, a je-li ovládnut, není schopnost ihned, krátce a výstižně jeho zákonitosti vysvětlit tazatelům?
Kdy mě ta scestí (nikoli zcestí), výsluní (nikoli výslunní, jak rád píše náš "pekingský zpravodaj"), Land rovery i landrovery (záleží na kontextu), sněmovny (ale v jiných médiích Sněmovny) a jiné další přestanou strašit?
Až změním práci.
Co mám dělat?
Napsat román.
Řekla dnes má psychiatrička.
Má kamarádka psychiatrička.
Co je snazšího?
Korekturu přece udělá někdo jiný...

Poezie všedního dne

Dnes ráno jsem zjistila, že existuje zubní sólo kartáček. Doteď jsem bez tohoto vědomí spokojeně žila, leč dnes ráno mi moje paní zubařka doporučila, abych ho začala používat, pokud chci mít ty zuby ještě v padesáti a šedesáti. To bych věru chtěla, a tak jsem se stala majitelkou sólo kartáčku.
Já jsem taky sólo (ten, na nějž se už velmi těším, je prozatím ve stavu kvantové neurčitosti), tak si budeme rozumět.

Titulek, který mě zaujal: Reverend vyhrožoval Obamovu ohanbí. Omluvil se. Já dodnes myslela, že ohanbí mají jenom ženy. SSČ mě hezky poučil, že to tak není. Ó má nevědomosti a naivito! Ohanbí je unisex.
Jsem zklamaná, to slovo je takové něžné a okrouhlé, privátně ženské. Já si to na mužích, byť něžných, nedovedu představit.

Chvilka ranní poezie v kuchyňce v práci - někdo založil krabici na CHLEBA PRO JELENY.